Nyní si čtenář pomyslí, že se autor pomátl na rozumu a že to přece každý ví. Nu, každý má v povědomí to, že pokud potřebuje nějakou větší částku peněz, musí si zajít do banky, a to kterékoliv a zde si o půjčku zažádat. Vypadá to jednoduše a také to tak jednoduché je. Až po tu žádost. Zde již totiž začínají první komplikace, například v tom, že většina bank již zde požaduje peníze. Ano, zaměstnanec to musí řešit, zkoumat a provádět další činnosti a zadarmo to dělat nebude. To, že na klientovi banka vytříská nehorázné úroky již není bráno v potaz. Klienta je třeba začít škubat hned od začátku, a tak stojí podání žádosti peníze. A to může být i několik tisícovek. Jak kde.
I když pak klient žádanou částku zaplatí, nikde není psáno, že peníze obdrží. Pokud se někomu ze zaměstnanců něco nepozdává, má klient smůlu a musí jít jinam. Jenže kam? Všechny banky mají poskytování úvěrů skoro podobné a málokde se nějak budou angažovat, aby byly peníze přece jen půjčeny. V bankách tedy asi ne. Ale naštěstí je zde ještě i jiná možnost.
Člověk neznalý poměrů se domnívá, že na půjčení jsou zde jen a jen bankovní domy, ale to není až tak veliká pravda. Půjčit vám může kdokoli, kdo k tomu má požehnání státu, protože i ten z toho musí pochopitelně profitovat. Z čehopak by asi žili páni poslanci a podobné vyžírky?
Ale to není jádro pudla, to je zcela někde jinde. Totiž v tom, že člověk do banky vůbec nemusí. Ono je zde totiž něco jako nebankovní hypotéka Nebankovnihypoteka. To je věc, která je naprosto odlišná od klasického půjčování v bankovních domech. Základní rozdíl je v tom, že neplatíte nic předem. A také v tom, že se zde moc nepapíruje, protože to zdržuje projednávání celé záležitosti. Takže se vše zařizuje tak, aby klient získal peníze co nejdříve, tedy v co nejkratším čase. Naprosto běžnou věcí je, že klient obdrží peníze IHNED po podepsání smlouvy.