Mladí bydlí stále u rodičů

Ačkoli touží po vlastním bydlení, ultramoderním a nejlépe v centru města, mladá lidé ve věku od dvaceti do pětatřiceti let většinou žijí ještě s rodiči, případně ve společném bytě s dalšími spolubydlícími ještě ze studií. Ale jejich preference se s lety mění.

Jaké jsou nejčastější důvody pro to, aby dítě zůstalo i po studiích bydlet s rodiči?

–          Rodiče vlastní dvougenerační dům, dítě se tedy nastěhuje do bytu nad nebo pod rodiči
–          Dítě studuje dále na vysoké škole, eventuálně nastoupí do doktorandského studia, které trvá tři až pět let, doba dostudování se tedy stanovuje na dvacátý sedmý až dvacátý devátý rok života dítěte
–          Dítě si byt nemůže dovolit z finančních důvodů
–          Dítě si na byt či dům šetří formou spoření

Jak se mění genrační situace?
Devadesátá léta byla obdobím, kdy téměř každý mladý člověk toužil po domku se zahradou někde na okraji města, v některé z těch nových, klidných čtvrtí, kde žily další rodiny s dětmi. Měl to být malý domek pro jednu rodinu, ideálně také bazén, psa anebo kočku. Mnoho mladých párů se stěhovalo do tzv. satelitů. Dá se říct, že vlastní dům byla pro mladé lidi, kteří právě dostudovali nebo sotva dostali práci, dnes je situace jiná. O dvě desetiletí později se situace posouvá opačným směrem.

Až sedmdesát procent mladých lidí si přeje velmi moderní nejlépe loftový designérský byt v centru velkoměsta, aby to měli blízko do práce a ve svém životě se obešli bez zbytečné koupě automobilu. Lidé ve věku pětadvacet až pětatřicet let mají sny někde jinde, než měli jejich rodiče. Po rodinném domku mimo město, na některém jeho okraji nebo rovnou na vesnici, přidružené k městu, touží jen sotva dvanáct procent mladých lidí.

Jaká je však realita?
Více než padesát procent mladých žije v podnájmu či ve sdíleném bytě s více lidmi ve stejné situaci. Dalších dvacet tři procent lidí žije stále s rodiči, z toho více než tří čtvrtina jsou muži.