Když jsem se rozhodovala, na jakou školu po základní škole půjdu, navrhovali mi rodiče, protože jsem byla velmi vytíženým sportovce, sportovní gymnázium. A protože jsem už tehdy měla pocit, že můj bratr, hokejista, nepobral příliš moudrosti a na sportovním gymnáziu odmaturoval, poslala jsem tenkrát rodiče málem do psychiatrické léčebny.
Měla jsem pocit, že já jsem výrazně inteligentnějším člověkem, než můj bratr hokejista. Samozřejmě, že jsem musela mít takový pocit, je totiž o sedm let starší, než já a v momentě, kdy mně bylo krásných sladkých patnáct let, jemu bylo tedy dva a dvacet a byl v těch nejdivočejších letech.
Nikdo mi už však nebyl schopen vysvětlit, že sportovní gymnázium není pro blbečky, ale je pro vytížené sportovce. Měla jsem totiž představu, že na sportovním gymnáziu se děti nemusí učit.
• Jazykové gymnázium
A tak jsem si po dlouhém vybírání vybrala opravdu výjimečnou školu a to jazykové gymnázium. V tu dobu jsem se již věnovala sportu tak intenzivně, že jsem dokonce dostala individuální plán. Reprezentační povinnosti mi nedovolily navštěvovat školu tak, jak mohli ostatní studenti.
Samozřejmě mi záviděli moje možnosti se flákat. Nikdy jsem jim však nevysvětlila, že moje flákání ze školy je tak namáhavé, že bych s nimi možná kolikrát i ráda měnila tuto aktivitu za sezení ve škole a učení se frázových sloves. Po jednom roce na tomto gymnáziu jsem však musela opustit město svého působení a s tím i školu.
• Gymnázium
Gymnázium pro sportovce není vůbec. Není to o tom, že by sportovec nebyl dostatečně chytrý, aby všechno zvládl. Spíše jde o to, že sportovec, který se věnuje sportu intenzivně, nemá možnost se doma připravovat na následující vyučovací dny.
Pokud totiž sportovci ze školy upalují na tréninky, protože většinou jeden trénink za den mají spíše děti nebo zájmové sportovní kroužky, vrací se domů pozdě večer, kdy sotva splní nejnutnější domácí úkoly na druhý den, natož, aby si nastudovali doporučenou četbu.
• Sportovní gymnázium
Když jsem pochopila, že vrcholový sport nejde dohromady s klasickým gymnáziem, přešla jsem nakonec na sportovní gymnázium. Kromě toho, že jsme měli předměty vztahující ke sportu, jako byla sportovní příprava, kde jsme probírali psychologii sportovce, správnou stravu, rozdělení sezony, vrcholy sezony, tak jsme se také věnovali novinkám ze sportua samozřejmě jsme měli i ostatní předměty jako literatura, matematika.
Přístup kantorů byl však zcela jiný, než na gymnázium. Zásadně po nás nechtěli, abychom ze dne na den přečetli knihu nebo se připravili na celoroční písemku.