Pod pojmem „rumunské auto“ si většina lidí představí dacii nebo Renault 12. Zcela neprávem se zapomíná na častější a rozšířenější a také mladší verzi tohoto modelu.
S.C. Automobile Craiova
Rumunská automobilka zásoboval celou východní tedy socialistickou Evropu těmito vozítky na sklonku této doby, ale i po něm. Kromě starého Oltcitu se tehdy po silnicích proháněly i další vozy, dnes již dávno zapomenuté a považované za raritu:
– Staré Škodovky
– Žigulíky
– Moskviče
Západní konkurence převálcovala rumunskou výrobu záhy po revoluci
Oltcit se zde vyskytl jako zjevení, avšak v devadesátých letech tyto Oltcity zcela zmizely, jelikož byl trh zaplaven modely ze zápasu, které byly výkonnější a hezčí. Kvalita těchto rumunských vozů byla samozřejmě příšerná.
– Smlouva s Citroënem
Škodovky porážely v oblíbenosti tyto rumunské stroje, jelikož byly přece jenom o něco kvalitnější, navíc Češi nedali na svou značku z Mladé Boleslavi dopustit. Nic naplat, Oltcit se svým motorem vzadu byli stejně až na druhém místě. Proto podepsali smlouvu s Francouzskou značkou Renaultu 12 (což byla vlastně Dacie z roku 1977). Nezaměnitelný design Oltcitu spatřil světlo světa v polovině roku 1981, byl to třídveřák a doslova z něj čišel socialismus.
– U nás Oltcit, ve Trancii, Belgii, Nizozemí a Rakousku a Norsku Citroën Axel
Nešlo jenom o název, ale také o to, jak se v nesocialistických zemích prodával. Nešlo jenom o to, že jediný model fungoval pod dvěma rozdílnými jmény, ale také o to, s jakou výbavou přišel v západních zemích na trh. Jenom ve Velké Británii a západním Německu ho prodávali také jako Oltcit.
– První testování
V zemích RVHP a konkrétně v Československé socialistické republice se začaly třídveřové Oltcity testovat v roce 1984, ale pro dlouhé čekání se automobily této značky ke svým majitelům dostávaly i s tří ročním zpožděním. Tenhle samochod stál tehdy asi 70 000 korun československých, zatímco první Škody Favorit stály téměř pětaosmdesát tisíc korun československých.